PRAPOR

Myšlenka spolkového praporu

Vždy jsem kladl důraz na  to,abychom se na našich akcích chovali jako naši obrozenci a buditelé a kromě společného ducha byli rozpoznatelní i z vnějšku. Proto s sebou vždy nosíme vlajkoslávu se znaky našich tří historických zemí, červenobílé praporce české i husitský kalich a další vlajky.

Poté, co nás před rokem  začali  Sokoli, Baráčníci a další spřátelené spolky zvát na pietní akty , státní svátky náhle vznikla potřeba jednotného, spolkového praporu.

Prapor  má vystihovat  úctu k tradicím našeho národa, hrdost na jeho historii i lásku k naší krásné vlasti

Motivy praporu

V úctě k odkazu našich Sokolů, kteří přes nástrahy režimů stojí už sto padesát let v čele všeho vlasteneckého dění v naší vlasti, ať už ji režimy zvaly Rakouskem . Uherskem, potupným protektorátem a nebo socialistickou Republikou, v úctě tomuto vlasteneckému spolku jsme zvolili tvar praporu jako „spojenou korouhev“. Je to tvar, jejž Sokoli zvolili pro svoje prapory v roce 1860.

Obrázek – tvar praporu

V okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o tvaru vzešla otázka, co by mělo být ústředním motivem lícové a co rubové strany. Věděl jsem, že chci připomenout československé legie bez nichž bychom se zřejmě z okovů černožluté hydry rakouské nevymanili. A nyní – zvolit znaky legií ruských, francouzských, či snad italských ? Nebo snad symbol některého krajanského spolku amerického?Rozhodnutí motivu na lícové straně  padlo k praporu Starodružiníků, členů kijevského Sokola, kteří svoji družinu založili jako první už v srpnu 1914, měsíc po vyhlášení světové války.

Obrázek starodružinického praporu

                                 

Podoba z r. 1914……………………………………….. a z r. 1915 

Starodružinický prapor ve své podobě z roku 1914 má na lícové straně (červenobílém českém praporu) vyšitu Svatováclavskou kourunu  – symbol naší státnosti. Tato byla v roce 1915 po dohovoru Tomáše Masaryka s Rastislavem Štefánikem o společném postupu doplněna o znaky tří historických zemí českých společně se znakem slovenským – dvojitým křížem na třech vrších. My jsme zvolili podklad červený a vynecháváme (s velikou lítostí) slovenský znak, protože prapor má vystihovat i současnou situaci, kdy jsou (bohužel) naše národy opět  rozděleny hranicí.

Obrázek lícové strany – miniatura praporu v měřítku 1:2,5

Rubová strana má opět poklad červený a jediným znakem na ní je český, dvojocasý lev. Tady ovšem vznikla různice, které, ze stovek ztvárnění Bruncvikova lva použít .Nakonec bylo rozhodnuto použít návrh ak. malíře Š. z roku 1915 ,jenž je i dobově příslušný motivu lícové strany.

Obrázek rubové strany – opět miniatura

Zhotovení miniatury

Někdy v červnu loňského roku jsem se rozhodl, že zhotovím miniaturu praporu, aby všichni viděli,jak si prapor představuji a vyjádřili se k němu. Jako techniku jsem zvolil malbu barvami na látku.Maloval jsem ho asi dva měsíce a představen byl na „Malém vlasteneckém výletu po Praze“

S radostí musím říci,že po vysvětlení motivů praporu nikdo  proti němu neprotestoval a výtky se týkaly pouze poměru stran, rozložení písma a jednotlivých znaků, velikosti rubového lva a podobně. Velmi mne to potěšïlo.

Příprava praporu – nástřel

Vznik spolkového praporu

Koncem srpna loňského roku po souhlasném přivítání miniatury jsem začal pracovat na skutečném praporu 1:1.Původně jsem měl představu vlajky , vyšité na indickém hedvábí ,ale nakonec jsem se hlavně z časových důvodů a z důvodu nedostupnosti materiálu rozhodl pro stejnou techniku jako u miniatury a sice malby na látku.

Tato technika není nikterak nová, nebo méněhodnotná, než výšivka.Například téměř všechny prapory občanské války v USA byly malované .

Nejstaršímu sokolskému spolku v Praze, tzv. „Pragovce“ v Žitné ulici maloval spolkový prapor před sto padesáti lety sám Josef Mánes. (Dnes mají tamější Sokoli už druhou kopii – vyšívanou a viděli jsme ji na jejich Šibřinkách letos v únoru)

S pracemi bylo započato na přelomu srpna a září loňského roku. Prvními pracemi byly malby zemských znaků, umístěných na lícové straně. Ty jsou našívané na látce lícové strany a zhotovovaly se nezávisle. Celý postup tvorby nejen znaků, ale celého praporu je vidět ve fotogalerii zde .

Po zemských znacích následovala Svatováclavská koruna s lipovými ratolestmi , kreslená už přímo na látku lícové strany.  Nebylo lehké docílit aby se barvy nerozpíjely a byly dostatečně transparentní. Tak se musila koruna i s lipovými ratolestmi nejdříve nakreslit zlatou barvou, která je dostatečně neutrální a pokud zůstane uzounký lem okolo originální malby vidět, vypadá to, že je to tak úmyslně.

Dále je značná rozdílnost barev na látku jež jsou na trhu. Zjistil jsem, že se dovážejí asi od sedmi různých firem a každá firma z celé škály má asi tak dvě, které vyhovují. Největší problémy jsem měl se žlutou a modrou. Buď nekryjí, nebo se rozpíjejí, nebo neschnou a nejlépe všechno  dohromady. Takže to občas byla veliká zábava najít technologický postup,jak dosáhnout hodnotného výsledku.

Malbu i šití praporu krok po kroku můžete shlédnout ve fotogalerii v následujícím odkazu :  Výroba praporu

Představení praporu

Náš ,spolkový prapor  bude představen na prvním spolkovém výletu   v tomto roce,dne 22.4.2017  , na výletu na Blaník. Pozvánku na Blaník naleznete zde.

Závěrem bych chtěl říci, že věřím, že náš prapor zavlaje na  Blaníku  i za sto let stejně,jako vlají prapory sokolské a obrozenecké. Že i za sto let zazní zdravice krajanů z amerického Nového Yorku, kazašské Alma Aty, ze španělské  Sevilly – ze všech všech koutů světa a že zazní v naší krásné češtině.

26.3.2017

Vláďa Brom